meme.jpg

Hudbu nejde dělat pro slávu nebo peníze, obojí je strašně pomíjivé. Musíte ji dělat pro něco skutečného, tvrdí zpěvák Milan Šatník

Foto: Markéta Pánková
Foto: Markéta Pánková
HRADEC KRÁLOVÉ - Milan Šatník je čtyřiadvacetiletý zpěvák původem z Jeníkovic nedaleko Hradce Králové. Na svůj věk toho stihl už poměrně hodně. Jmenovat můžeme například koncertování na několika různých kontinentech nebo režii celosvětového turné australské kapely It´s a Kinda Magic. Zazpíval si také v Čechách po boku mnoha slavných zpěváků. Nápady a energie z něj ale stále jenom srší a rozhodně nehodlá usnout na vavřínech.
Milane, když vezmu ve stručnosti Vaší poměrně nedávnou minulost, vypadá to jako sestřih z dobrodružného filmu: setkání s Peterem Freestonem, bývalým osobním asistentem Freddieho Mercuryho, poté setkání s Freddieho kostymérkou na festivalu v Montreux, které je vyhlášené oslavami Freddieho narozenin. Následuje moment, kdy jste zde v hotelu hrál na piano písně skupiny Queen a organizátoři festivalu Vás uslyšeli a zároveň Vám nabídli jedinečnou šanci vystupovat na dalším ročníku festivalu. To celé vyústilo v čtyřletou spolupráci s hudební společností v Montreux, kde jste byl hudebním a technickým koordinátorem. Věříte na osud nebo si myslíte, že to všechno byla prostě jenom taková zvláštní souhra náhod?

Myslím si, že to asi bude mít něco společného s tím osudem. Dá se říci, že jsem si to vlastně tak trochu tímhle přitáhl do svého života. U nás doma se písničky Queenů pouštěli každý den, mám dokonce i fotky, kde jsem jako úplně malý tancoval na jejich písničky (smích). Bez poslouchání této skupiny bych se vůbec nedostal tam, kde jsem. Kdyby doma jejich písně nehrály, tak prostě tohle nikdy nebude. Člověk by možná na ten osud potom měl začít věřit.

Už jste vystupoval jako Freddie Mercury, Björn z Abby nebo David Bowie a to v Jihoafrické republice přes Švýcarsko až po sousední Německo. Vystupujete radši pod cizí identitou nebo sám za sebe?

V poslední době, kdy jsem měl ve vystupování pauzu, začal jsem si říkat, že by bylo dobré začít zpívat jenom sám za sebe. Freddieho už dál dělat nechci. Queeny jsem zpíval proto, že jejich hudbu miluju. Nikdy jsem Freddieho nechtěl kopírovat, ale publikum si vás s ním stejně spojí a mně nebylo příjemné, když mi říkali: „Hele blonďatej Freddie." Pseudonym Chriss chci vymazat a spíš upřednostnit to, že jsem prostě "skříň na hadry" a vystupovat pod svým vlastním jménem a identitou. Každý si mě stejně za tu dobu pamatuje pod mým jménem a tak jsem si řekl: „Berme to jako přednost, nikoliv jako nějaký problém.

Dobře, takže to tedy vidíte na dráhu pod Vaším vlastním jménem. Chcete vystupovat  jako sólový zpěvák nebo raději jako frontman kapely?

No. To je velice záludná otázka. Jak jsem řekl, určitě už nechci dělat revivaly, protože tam člověk není vůbec sám za sebe. Nejvíc mě baví být frontmanem kapely, mám rád, když cítíte tu energii publika, kterou s námi sdílejí. Zpívat na pódiu sám, to mě vůbec nebaví. Celé to tak nějak nedýchá. Rád na podiu komunikuji s ostatními členy kapely. Když se cokoliv stane, improvizuje se a tím pádem je to pokaždé jiné. Do budoucna bych chtěl bych mít určité publikum, které by mou hudbu vyhledávalo, buď v Čechách nebo v zahraničí. Mít základnu fanoušků kterým bych se mohl věnovat nazpět. To by potom byl takový ten klidnější moment, kdy se člověk už nemusí drát přes ty trnité cesty. Potom už to jde víc samo.

Vím, že jste společně s kapelou (kytarista Vladimír Šrámek, bubeník Tomáš Votava a baskytaristka Lucie Růžičková - pozn.red.) připravovali první CD, nazvané Another Step in Time s pilotní písní Friends. CD mělo vyjít 24.11.2016, tedy v den 25. výročí smrti Freddieho a to v počtu 1946 kusů, které měly symbolizovat rok narození Freddieho. Všech deset písní napsal Peter Freestone, inspirací mu bylo mnoho let strávených s Freddiem, naopak o zvuk se měl postarat Mike Morran, který mimo jiné spoluprodukoval Mercuryho album Barcelona. Na celý projekt zároveň dohlíželi současní členové kapely Queen. Musím se přiznat, že na CD jsem se těšila nejenom proto, že texty měly být o Freddiem takovém, jak ho většina fanoušků neznala, ale také proto, že texty byly napsány panem Freestonem bez toho, aniž by znal jediný tón dané skladby dopředu. Po natočení klipu k Friends jsem ale už o vydání CD nic neslyšela. Jak to nakonec dopadlo?

S CD jsme se nakonec nedostali do té fáze, kam jsme chtěli. Jak říkáte, vydali jsme pilotní singl Friends a potom jsme zjistili, že na celý projekt ještě nejsme vyzrálí. Bylo potřeba si uvědomit, jak velký projekt to je a také bylo potřeba, aby ta hudba měla všechno to, co má mít. A to v tu chvíli neměla. V celém projektu bylo velké poselství a nebylo možné k němu přistupovat jako k nějakému "kšeftu". Vždycky je potřeba mít ohromný zápal pro danou věc a opravdu tomu věnovat srdce, zároveň ale také nemít žádná přehnaná očekávání. Nebyli jsme na takový projekt připraveni. S původními členy kapely už sice nespolupracuji, ale na druhou stranu si myslím, že teď je ten pravý čas udělat CD zcela nové.

Takže na novém CD už pracujete?

V tuto chvíli chceme vydat singl nový, s úplně novou tváří, a to někdy koncem srpna. Máme možnost spolupráce i se zahraničím a různé kontakty v L.A. pod hollywoodskou produkcí. Podle reakce uvidíme, jakým směrem se to vyvine dál. Bude to teď mít trochu jinou váhu, než před dvěma lety. Na CD bude pracovat zcela nová kapela a otextované bude původními texty od Petera Freestona, které mi doma leží v šuplíku. Další projekt, který se připravuje, je pro mě novou výzvou. Jedná se o celkem deset českých textů od dramaturga Miroslava Oupice. Je to vlastně poprvé, co budu zpívat písničky v češtině. Obsahem to jsou texty o životě muzikanta. Já jsem po Miroslavovi chtěl, aby mi napsal album jako knihu. Pointa je v tom, že každá píseň je jako list knihy, když jí vytrhnete, zbytek bez ní nemá smysl. Problém dnešní doby je, že písně se vydávají takové, aby fungovaly samy za sebe. Já bych to chtěl tímto albem změnit. Všechny písně budou držet pospolu, jinak by se celý příběh ztratil.

Který z deseti textů napsaných panem Freestonem je Váš nejoblíbenější a proč?

To je určitě text, kde se Freddie hádá se svojí múzou. Múza čeká na Freddieho u piana, ale Freddie jde místo toho pít do baru. Druhý den se probudí a má nápad. Sedí u piana, ale múza tu najednou není. Když se po ní marně shání, odpoví mu, že když na něj čekala, nebyl tam a  vykašlal se na ní, tak teď na ní musí čekat on. Je to vlastně duet, kdy se nakonec múza s Freddiem spojí a celou píseň vymýšlí spolu. To je i refrén písničky. Na tento duet bychom chtěli oslovit paní Evu Urbanovou. Je to zatím jenom takový nápad.

Máte naplánované ještě nějaké další projekty?

Připravujeme také divadelní hru s Miroslavem Oupicem, která ukáže Freddieho z trochu jiného pohledu. Děj hry je o reportérovi, který by chtěl získat nějakou lepší reportáž, ale šéfredaktor mu ji nechce poskytnout. Poté se šéfredaktor potká s Peterem Freestonem a vše se dá do pohybu. Hra má deset záchytných bodů, které se točí ohledně toho, jak vzniklo deset konkrétních písní skupiny Queen. Celou divadelní hru bude doprovázet také videoprojekce. No a pokud se podívám hodně do budoucna, tak projektem by mohla být také kniha o tom, co lidé nevědí z života Freddieho Mercuryho. Když máme s Peterem čas, sedneme si a vzpomínáme na Freddieho. Zároveň se vzpomínky snažíme zapisovat a z nich by vlastně kniha měla být složena. Měla by to být taková třináctá Freddieho komnata. S Peterem jsme ale dohodnuti, že kniha nevyjde dříve než řekněme tak za dvacet let. Upřímně ji chci vydat, až  tu Peter nebude. Je to z jediného důvodu. Nejenom, že dělám Peterovi manažera, ale je mým nejlepším přítelem a mým poselstvím je, aby se Freddieho i Peterovo jméno neslo do budoucna dál pro nové generace. Myslíme si, že je mnoho věcí, které teď ještě není vhodné zveřejňovat. Nechceme, aby se daná fakta, která se v knize objeví, na veřejnosti nějakým způsobem překrucovala či propírala.
5 - kopie.jpg
4.jpg
Poslední dobou máte, ale také herecké ambice..

To je pravda a začalo to úplnou náhodou. Dostal jsem nabídku od české profesionální maskérky a malířky Neveny Thielové, která v tu dobu spolupracovala na francouzském dokumentu Zradil jsem Hitlera, který byl o šifrovacím stroji Enigma.  Kvůli svému vzhledu jsem dostal vedlejší roli mladého vojáka.  Díky tomu se mi otevřely dveře do nového uměleckého směru. Následně jsem se objevil ve filmu Zdeňka Trošky, Babovřesky 3 a v druhé sérii seriálu První republika. Za obrovský úspěch považuji možnost účinkování v hollywoodském filmu, který se natáčel v Londýně. Pokud vše dopadne, jak má, mám přislíbenou roli pilota Messerschmittu v novém válečném filmu.

Důležitou událostí ve Vaší profesní kariéře bylo také například turné České hvězdy zpívají Queen v roce 2016 a 2017 s mnoha výbornými českými zpěváky jako je Kamil Střihavka, David Kraus, Bohuš Matuš a mnoha dalšími. Turné dva roky po sobě vyprodalo dokonce i pražskou Lucernu. Jaký to byl zážitek?

První informace ohledně turné se ke mně donesla v roce 2015, kdy mi volal kamarád a řekl mi: Zazpíváme si v Lucerně! (smích). Popravdě moc jsem mu to nevěřil, ale poté se mi opravdu ozvala kapela s tím, jestli bych nezpíval při turné vokály. Potom jsme dali dohromady tři lidi a vokály jsme nakonec dělali všem zpěvákům na turné. Bylo to strašně fajn, já mám Queeny samozřejmě nastudovaný a Queeni jsou jenom o harmoniích, takže jsem se na tom dost vyřádil. Nikdo pořádně nevěděl, co od toho očekávat, protože zpívat Queeny to je na jednu stranu strašně těžké. První koncert celého turné začínal přímo v Lucerně, což by spíš mělo být naopak, ale o to zajímavější to bylo. Vlastně za celou zkušenost můžu poděkovat producentovi Jaroslavu Topercerovi, kapele Prague Queen a jsem rád, že jsem tuhle možnost dostal. Sklízet potlesk před vyprodanou Lucernou to byl opravdu silný zážitek. Hodně to semnou vnitřně hnulo. V té době jsem měl takovou náladu se vším skončit a věnovat se normálnímu životu, což nevím, jestli se člověk jako já vůbec může věnovat normálnímu životu. Tohle mě přesvědčilo, abych dál pokračoval v tom, co dělám. Turné by možná mohlo být v letošním roce znovu. Uvidíme....

A z čeho vyplynula Vaše tehdejší profesní krize?

Od roku 2010 jsem měl třináct různých kapel a všem projektům jsem věnoval hodně energie, času a peněž. Když z toho potom nic není, protože se projekt nechytí nebo kapela přestane fungovat.... Člověk si potom říká, jestli nemá dělat něco jiného, nemá jít dál. Přidaly se k tomu také zdravotní komplikace, kdy jsem mezi lety 2012-2014 nemohl prakticky vůbec zpívat. Bylo to po koncertu v Montreux, kdy jsme zpívali Freddiemu na narozeninách. Na jedné další akci jsem potom zpíval nastydlý a "uřval jsem se", hlasivky to prostě odnesly. Potom jsem musel začít znova a to s úplně jinou pěveckou technikou.

Píšete také nějaké vlastní texty?

Co se týče textů tak já osobně píšu anglické texty, jsou to obvykle texty filozofické, o životě.  Týkají se toho, proč tu jsme, proč vlastně jsme takoví, jací jsme nebo už nejsme takoví, jací jsme bývali dříve. Já jsem hodně přemýšlivý člověk. Takže moje texty budou vždycky proti našemu lidskému chování vůči přírodě nebo ostatním lidem. Nemám rád dnešní dobu, to, jak se dnešní lidé chovají. Jsem hodně spojený s přírodou, kterou miluji. Ty texty budou vždycky takové zvláštní, napsané v tomhle směru, vždycky budou proti něčemu bojovat. Mám teď asi čtyři své písničky připravené, ale čekám na ten správný okamžik. Třeba je vydám za rok, třeba za pět. Až budu vědět, že je ten správný okamžik, tak je natočím.

Vypadáte jako takový ten vzorový příklad zpěváka, co do každého projektu dává ze sebe úplně všechno. Mnoho lidí sláva, peníze nebo moc pomalu ničí a dobrých vlastností postupně zbavuje...

Já jsem vlastně začal úplně od nuly. Pocházím z vesnice, na řidičák jsem si vydělával na malém statku. Když jsem přišel z prvního hraní na svatbě a přinesl si první "výplatu", tak to byla hrozná radost. Takhle se vlastně postupovalo dál a dál až vlastně na turné do Ameriky nebo Afriky. Postupně člověk zjistí, že hudba nejde dělat pro slávu nebo pro peníze, protože obojí je strašně pomíjivé. Musíte to dělat pro něco skutečného. Celkově sláva je vlastně vylhaná, nikdo není ve skutečnosti slavný. Je to jenom určitý obraz těch daných jedinců, který je slepě následován lidmi. A to je prostě špatně. Když si vezmete třeba popeláře a postavíte ho vedle nejslavnějšího českého zpěváka, tak pro mě mají oba stejnou lidskou hodnotu. Ten zpěvák sice podle názoru davu něco dokázal, ale to ten popelář přeci taky. Pokud se slavní lidé nedokážou chovat lidsky, chovají se povýšeně a myslí si, že jsou něco víc než ostatní, tak pro mě ztrácejí hodnotu. Narodíme se přeci s holým zadkem a s holým zadkem z tohoto světa také odcházíme. Tak proč si na něco hrát? Není přeci na co. Pokud má člověk možnost dělat to, co ho baví, tak o to víc by si té šance měl vážit, ne to předhazovat ostatním.

Vím, že k hraní na kytaru a klávesy Vás přivedl tatínek. Po kom jste ale zdělil hlas?

To vlastně nikdo neví. Doma nikdo nezpíval. Táta hrál na lesní roh v dechových orchestrech a žesťové nástroje i vyráběl. Po něm mám možná dá se říci "kapacitu plic". Koupil si tenkrát hrozně drahé klávesy a doprovodně zpíval na různých akcích. Ty klávesy zůstaly doma i dál a já jsem se tak v jedenácti naučil první akordy. Potom když mi bylo asi čtrnáct, objevila se doma taky kytara, kterou se tenkrát povedlo levně koupit. Jezdili jsme potom s tátou hrát na svatby a podobné akce, kde se hrálo třeba i sedm hodin v kuse. Tam jsem zjistil, že víc než hraní na kytaru mě baví zpívat. Ale po kom jsem jak říkáte "zdělil hlas" to nevím..

A kdo doma pouštěl Queeny?

To byla moje maminka, ta je do nich blázen. Je škoda, že tu kazetu už nemám, pásek byl úplně průhledný od neustálého přehrávání dokola. Jinak mám takovou fanouškovskou sbírku věcí ohledně skupiny Queen, kterou ale raději nemám doma.

Kdybyste na sebe měl "prásknout" něco z doby dětství, co by čtenáře zajímalo..

Co se moc neví je fakt, že jsem byl dva roky moderátor na internetovém rádiu X-bass.  Začínal jsem tam ve třinácti. Bylo nás asi deset moderátorů z Čech a Slovenska různého věku, vysílali jsme známým a kamarádům po večerech. Jako moderátor jsem si vždycky zapnul ICQ a posluchači si psali o písničky na přání.

Vraťme se ještě na chvíli k Freddiemu. Vzhledem k tomu, že ho mnoho let obdivujete a slyšel jste o něm mnoho historek od pana Freestonea.. Napadá Vás konkrétní píseň, která o Freddiem nějakým způsobem vypovídá?

Co se týče Freddieho pocitů, tak je to určitě písnička "A Winter´s Tale", která je spojená s nahrávacím studiem skupiny Queen právě v Montreux. Freddie si zde už když byl nemocný koupil byt, který má výhled na Ženevské jezero a okolní hory. V této písni mluví o výhledu z okna svého bytu a o pocitech, které při tom cítí. Když potom člověk přijede a vidí to, co tehdy viděl Freddie, cítíte tu zvláštní klidnou atmosféru toho místa.

To je vlastně předposlední píseň, kterou Freddie nazpíval, sama z ní mám pocit, že se možná tenkrát snažil najít určitý svůj vlastní vnitřní klid.

Ano.. vlastně podobná a poslední Freddieho píseň je Mother Love, kterou už nedozpíval. Posledních pár vět musel dozpívat Brian May.

Co byste Freddiemu řekl, kdyby tady teď seděl s námi?

Děkuju... Za to, že vytvořil hudbu, která dokáže motivovat lidi a k něčemu je dokopat. To je ve skutečnosti poselství každé hudby, ale zrovna hudba Queen mě dostala tam, kde teď jsem. Díky ní jsem měl takové určité "vodítko" v životě a díky ní jsem potkal i Petera Freestonea. Hodně lidí si myslí, že Peter mi hodně pomáhal v tom, jak vůbec začít. To ale není pravda. Peter mi pomáhá ukazovat možnosti, nad kterými bych se sám nezamyslel. Je to ale přesně tak, jak sám Peter říká: Já ti ukážu dveře, ale projít už musíš sám. Kdybych nepotkal Petera, tak jsem nikdy nesebral tolik odvahy, abych šel do takových projektů, jaké jsem dělal či dělám. Tím je například i TFA Project (Titanic Freddie Aids - pozn.red.), při kterém jezdíme po českých školách a snažíme se žákům ukázat příběh Freddieho a jeho nemoci a to poměrně bezcenzurním způsobem tak, jak to tehdy skutečně proběhlo. Snažíme se jim přiblížit tu skutečnost, že AIDS dokáže zabít kohokoliv, dokonce i Freddieho Mercuryho. Celý příběh vypráví člověk, který Freddieho držel za ruku, když umíral. Na každé přednášce jsou tak velké emoce a chodí nám velice pozitivní zpětné reakce i od samotných žáků. Freddie nikdy nechtěl zestárnout a chtěl odejít v takovém momentě, aby si ho lidé pamatovali jako silného zpěváka. A to se mu splnilo.








Zdroj: Královéhradecké noviny/Markéta Pánková
25.03.2018 23:02:11
prof.im
POČASÍ
AKTUÁLNÍ AKCE V KRAJI
Načítám data...
Další akce v Královehradeckém kraji

Informuji.cz = Akce a kultura v ČR
NABÍDKY PRÁCE


Více na stránce Nabídka práce Náchod serveru kurzy.cz.




Více na stránce Hypotéky serveru kurzy.cz.




Více na stránce Vybrali jsme serveru kurzy.cz.




Více na stránce Daně a účetnictví serveru kurzy.cz.


Královéhradecké noviny

Zpravodajství

Města

.




© 2013 - 2018 Královéhradecké noviny
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one