Rozhovor s hradeckým atletem Michalem Desenským: K atletice jsem se dostal náhodou

Michal Desenský / foto: Markéta Pánková
Michal Desenský / foto: Markéta Pánková
HRADEC KRÁLOVÉ - Michal Desenský je čtyřiadvacetiletý sprinter sokola Hradce Králové a rodilý Hradečan. Mezi jeho osobní úspěchy patří tituly mistra ČR v mládežnické i seniorské kategorii v běhu na 100 m, 200 m a 400 m. Získal mimo jiné také titul sportovce roku 2015 Královéhradeckého kraje.
Z mezinárodních úspěchů můžeme jmenovat podíl na 1. místě ČR v lize ME družstev (2015), 2. místo na ME do 22 let v Tallinnu ve štafetě na 4x100 m (2015), nebo podíl na 4. místě na ME a českém rekordu v minulém roce (štafeta na 4x400 m). Momentálně se připravuje na závěr sezony a finále extraligy, kde hostuje za pražský Olymp. V Praze zároveň posledních pár let žije a studuje VŠEM.


V pražské Stromovce jste tento rok znovu obhájil svůj loňský titul Mistra ČR v běhu na 400 m. Velkým úspěchem bylo dvanácté místo ve světovém poháru štafet na Bahamách, které bohužel nestačilo na kvalifikaci na mistrovství světa. Jak byste zhodnotil Vaši letošní sezonu Vy?

V hale jsem moc spokojený nebyl, titul jsem sice obhájil, ale dá se říci, že tam nebyla tak velká konkurence. Všichni čtvrtkaři šli dvoustovku a připravovali se na mistrovství Evropy. Titul jsem tedy získal, ale čas byl hrozný, o sekundu horší než loni. Trošku mě přibrzdilo to, že jsem v zimě prodělal zánět průdušek. Říkal jsem si potom, že venku by to mohlo být lepší, a když nám schválili nominaci na Bahamy, tak jsem byl moc rád. Byl to skvělý zážitek vidět tolik národů na jednom místě, to na mistrovství Evropy nevidíte. Čekali jsme, že poběžíme trochu jiný čas, ale úplně jsme nepropadli. Myslím si, že s dvanáctým místem můžeme být spokojeni.

Jaké závody Vás tuto sezonu ještě čekají?

Jelikož jsem se nekvalifikoval na srpnovou Univerziádu, tak se dá říci, že už mě čeká akorát finále extraligy, které je v září. Bohužel letos už více závodů není, takže alespoň budu mít prostor zapracovat na rychlosti. 

Vím o Vás, že Váš vzor, co se sportu týče je Usain Bolt. Máte také nějakou oblíbenkyni z řad žen, co se štafety nebo obecně sportu týká?

(přemýšlí) Bolta obdivuji především za to, co dokázal. Že bych měl nějakou oblíbenkyni se asi říci nedá. Napadá mě americká čtvrtkařka Allyson Fenix, ale tu obdivuji spíše po té vzhledové stránce (smích). Musím ale uznat, že sportovní výkony má výborné.

Pojďme se nyní bavit o Vašem životě. Povězte mi, jak se to vlastně stane, že z kluka od vedle vyroste takový sportovní talent. Byl to Váš sen od dětství prosadit se ve sportu?

To nebyl. Paradoxně mě k atletice přivedl právě kluk od vedle, který se k nám na ulici přistěhoval. K atletice jsem se tedy dostal vlastně náhodou. Dříve mě sport tolik nezajímal, v rodině nikdo nesportuje a tak mě k tomu dříve nikdo nevedl.  Se sousedem jsem začal hrát fotbal, jenže ten mě po určitém čase přestal bavit. Hodně lidí mi říkalo, že dobře běhám, tak ať zkusím atletiku, když vyhrávám školní závody. Chtěl jsem to zkusit a chytlo mě to natolik, že už jsem u toho zůstal.

Studujete vysokou školu ekonomie a managementu. Dá se podle Vás skloubit vrcholová atletika se studiem na vysoké škole?

Obtížně, ale určitě dá. Má to ale svá ale. Studium mám kombinovanou formou, jinak by to ani nešlo. Je to také hodně o individuálním přístupu, který nám na škole poskytují. Trenéři na člověka tlačí, aby sportu obětoval všechno, a člověk se snaží nějak rovnoměrně to rozložit. Bohužel i tak na školu zůstává méně času, než na atletiku. Asi ne každý to zvládne skloubit obojí dohromady.

Jste hradecký rodák a dá se říci, že většinu svého života jste v Hradci Králové žil. Co Vás jako první napadne při vzpomínce na Vaše rodné město?

Tak při vzpomínce na Hradec mě asi jako první napadne Bílá věž a soutok Labe s Orlicí. To jsou taková charakteristická místa a zároveň je mám moc rád. Hradec celkově jako město je mi o dost sympatičtější než Praha, a rád bych se v něm v budoucnu usadil. V Praze strávíte spoustu času dojížděním. Na Hradci se mi líbí právě to, že to není tak velké město a člověk tam může žít klidnější život.

Co všechno se musí vrcholovému sportu v životě obětovat a přizpůsobit?

Pokud se bavíme konkrétně o atletice, tak se dá říci, že všechno. Když jsem byl mladší, nemusel jsem tak moc hlídat životosprávu. Také nemůžu odjet na dovolenou kdy chci, jít na kolo nebo dělat ostatní sporty. Člověk se tomu musí hodně přizpůsobit, ale když ho to baví, tak se přizpůsobuje snadněji (usmívá se). Musí se dodržovat určitý stereotypní režim, který se skládá hlavně z tréninků, rehabilitací a právě hlídaní té životosprávy. Pokud chce být člověk úspěšný a nezranit se, tak je dobré ten režim opravdu dodržovat poctivě. U kolektivních sportů to není tak náročné, člověk se tam lépe ztratí. U atletiky je člověk jenom sám za sebe a každá chyba je vidět okamžitě.

Můžete mi popsat takový Váš běžný týden?

Záleží  o jakém období se bavíme. Pokud jde o závodní týden, dá se říci, že tam není tolik tréninků a tak dvakrát do týdne máme rehabilitace. Pokud se závodí například v sobotu, tak to takto vypadá až do pátku, čtvrtek může být i úplně volný. Pokud bychom se bavili o týdnu, kdy se nezávodí, to je volna trochu méně a je více tréninků, někdy i dva denně. Takhle vypadá můj týden po sportovní stránce, jinak se asi nijak zásadně neliší od ostatních.

Jste tedy poměrně dost vytížený... Pokud ale máte nějaký volný čas, jak ho nejraději trávíte?

Asi studiem (smích). Volný čas trávím s přítelkyní, také si rád čtu, nebo si zahraji nějakou hru na PlayStationu, případně jdu ven s kamarády a hodně rád cestuji. Pokud mám po sezoně možnost, snažím se navštěvovat země, kde jsem ještě nebyl. Zážitky mi nikdo nevezme, takže se toho snažím poznat co nejvíce.

A kam se chystáte tento rok?

V září jedeme s přítelkyní a dvěma známými do Gruzie.

Napadá Vás nějaká zajímavá historka, co se Vám na cestách, ať už na závody či za poznáním, stala?

(přemýšlí) No úplně nejhorší zážitek asi byl, když jsme byli na Evropském poháru v Německu, to byla moje myslím první akce pro dospělé, bylo to v roce 2014. Byl jsem tam takový zelenáč a štafetu jsem ještě nikdy neběžel. Nevěděl jsem, kde správně stát a co od toho celkově čekat. Jednalo se o to, kdo postoupí nebo sestoupí a naše družstvo bylo na hraně sestupu. Poté, co jsme doběhli, se na obrazovce objevilo, že jsme diskvalifikovaní kvůli přešlapu. Všichni tvrdili, že jsem to byl já a dávali mi to za vinu, což mě moc mrzelo. Vůbec jsem si neuvědomoval, že bych přešlápl. Nakonec se ukázalo, že jsem to nebyl já, ale můj kolega, kterému jsem štafetu předával. Napadá mě také zážitek ze Zlaté tretry v Ostravě, běžel jsem tam štafetu 4x100 m, šlo o limit na mistrovství světa do Barcelony. Ta atmosféra tam, to bylo něco úžasného. Bylo tam asi 15 000 diváků, kteří mě vůbec neznali, všichni nám moc fandili a chtěli po nás podpis. Pokud jde o cestování, které nebylo kvůli závodům, tak to mě napadá zážitek ze Srí Lanky, kde jsem byl s  kamarádem. Vybíráme přitom levnější hotely, snažíme se poznávat tamní obyvatele a cestujeme místní dopravou. Není to vždy úplně pohodlné, ale zase o to je to větší dobrodružství. To se nám právě tady trochu vymstilo, protože v hotelu, který jsme vybrali, nám po posteli lezli švábi a ještěrky (smích). Na druhou stranu jsme měli pláž asi padesát metrů od vchodu.

Jaký je Váš profesní plán do budoucna? Někteří vrcholoví sportovci se později rozhodnou, že se stanou trenéry a budou pomáhat novým mladým talentům...

Zatím jsem neuvažoval o tom, že bych chtěl být trenérem. Chtěl bych ještě tak dva, tři roky závodit. Příští rok bych si  rád našel praxi v cestovní kanceláři, abych zjistil, jak to v realitě chodí. Mým velkým snem je totiž otevřít si svojí vlastní cestovní agenturu. Nechtěl bych dělat masové zájezdy, spíše zájezdy na míru, řekněme do vybraných dvou oblastí Asie, kde bych znal i místní obyvatele a zprostředkoval bych tak zajímavé zážitky Čechům. Spousta lidí nemá čas si dovolenou zařizovat sama a zároveň nechtějí mít dovolenou naplánovanou obvyklým způsobem. Mohl bych být tedy takový pojišťovák, co má vlastní cestovní agenturu (směje se).

Na závěr mám pro Vás připravenou takovou filozofickou otázku... Kdybyste se mohl vrátit do minulosti, řekněme třeba 10 let nazpět, a sám sobě něco důležitého do života poradit, co by to bylo?

Asi abych všechno neodkládal na poslední chvíli. Pokud bych to měl vztáhnout třeba na školu, tak tam jsem všechny povinnosti právě na poslední chvíli nechával a pak jsem to nestíhal. Kdybych si povinnosti rozložil lépe, asi by to byl potom menší stres.  Ale dá se říci, že já už mám takovou odkládací povahu.










Zdroj: Královéhradecké noviny/redakce/Markéta Pánková
27.07.2017 20:50:28
prof.im
POČASÍ
AKTUÁLNÍ AKCE V KRAJI
Načítám data...
Další akce v Královehradeckém kraji

Informuji.cz = Akce a kultura v ČR
NABÍDKY PRÁCE


Více na stránce Nabídka práce Nový Bydžov serveru kurzy.cz.





Více na stránce aplikace serveru kurzy.cz.




Více na stránce Vybrali jsme serveru kurzy.cz.




Více na stránce Daně a účetnictví serveru kurzy.cz.


Královéhradecké noviny

Zpravodajství

Města

.




© 2013 - 2017 Královéhradecké noviny
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one